Chtěla jsem dát syna kamarádce k adopci. Ještě, že jsem si to rozmyslela
Už od dětských let jsem se přátelila s Táňou. Hrávaly jsme si spolu ve školce, později jsme seděly v jedné lavici základní školy, a dokonce jsme spolu i maturovaly na stejné střední škole.
Takže se dá říct, že Táňa pro mě byla něco jako sestra. Znala jsem její rodinu, povahu, zájmy i kluky. Nezatajila přede mnou ani interrupci, kterou podstoupila ve druhém ročníku na střední, když se bezhlavě zamilovala do našeho spolužáka.
Po matuře jsem nastoupila do jedné účetní firmy, ona šla do Prahy studovat práva. I tak jsme naše kamarádství udržely. Po čase jsem se vdala a otěhotněla, Táňa zatím pracovala na kariéře úspěšné právničky.
Otěhotněla jsem podruhé, ona získala doktorát. I když nás dělily úplně odlišné zájmy, přátelily jsme se pořád. Kamarádka se dokonce stala i kmotrou našich dětí.
Jsem rodinný typ a mým štěstím a naplněním života jsou děti a manžel, který stál vždy při mně, podporoval mě v těžkých chvílích a pomáhal mi se vším, seč mohl.
Táňa to měla obráceně – nemohla najít stálého partnera, který by jí vyhovoval.
Požádala mě o miminko
Za nějakou dobu se ale i na ni štěstí usmálo a ona se na jedné služebce seznámila s mužem, který vypadal, že by mohl splňovat její představy.
Byl milý, ochotný, měl rád děti a hlavně – chtěl je mít s ní. Po půl roce spolu začali bydlet a za dalších pár měsíců se začali pokoušet o dítě. Ovšem neúspěšně.
Za další půlrok vyhledali lékaře a ten jim řekl, že Táňa nemůže mít děti, protože interrupce, kterou kdysi v mládí podstoupila, jí zanechala na děloze srůsty.
Zbývalo tedy umělé oplodnění. Zkusili to čtyřikrát a zase bez výsledku. Tánin partner to zanedlouho vzdal a našel si jinou přítelkyni. Kamarádka ale i nadále po dítěti toužila.
A tehdy mě poprosila o věc, kterou jsem nejdřív rázně odmítla – abych počala s mým manželem dítě a pak jí ho dala k adopci. Jako zdatná právnička by se o všechny formality postarala.
Dítě teď už nechci
Její nabídka se mi ale v hlavě rozležela, měla jsem ji ráda, a tak jsme s mužem přemýšleli, jak jí pomoct. Nejdřív s Tániným návrhem nesouhlasil, ale pak si to rozmyslel a dohodli jsme se, že jí pomůžeme.
Otěhotněla jsem za dva měsíce. Novinu jsem jí oznámila hned, jak jsem našla na testu dvě čárky. Těšily jsme se obě.
Během těhotenství jsem se snažila o to, abych si k maličkému nevypěstovala velký citový vztah. Šlo to ale dost špatně. Když jsem byla asi v šestém měsíci, Táňa přišla na návštěvu a oznámila mi, že dostala vynikající pracovní nabídku v Londýně, kterou prý nemůže odmítnout.
Koukala jsem na ni a nechápala jsem to. Ona ale pokračovala, že o dítě teď nemá zájem, protože pracovní nabídka je více než lukrativní.
A prý když mezi námi není sepsaná žádná dohoda, máme si dítě nechat. Zbytečně jsem jí vysvětlovala, že si to nemůžeme finančně dovolit.
Odkráčela na svých vysokých podpatcích a víc se neozvala. Tak jsem doplatila na svoji naivitu a víru, že pomůžeme nešťastné ženě.
Dnes jsou našemu benjamínkovi čtyři měsíce a jsem ráda, že Táňa nakonec naši dohodu nedodržela. Nevím, jak bych se toho malého zlatíčka vzdala.
Svůj příběh nám napsala Blanka, Mostecko
Čtěte také:
Více se múžete dočíst v celém článku Chtěla jsem dát syna kamarádce k adopci. Ještě, že jsem si to rozmyslela. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze stejné kategorie.
