Proměny české lebky: jak jsme se změnili z kulohlavých pivařů na krátkolebé

Diskuzní Fórum: CeskeForum




Věda a poznání

Rentgenogram lebky Karla IV.

Svatý Václav a nejstarší Přemyslovci by pro nás byli zřejmě jenom pouhými netělesnými přízraky, nebýt především antropologů Jindřicha Matiegky a Emanuela Vlčka a jejich antropologických analýz kosterních pozůstatků panovnických rodů, z nichž se právě lebky dochovaly nejčastěji a také nejlépe.

Český středověk však nereprezentují pouze „hlavy velikánů“, ale i běžný, velkou historií pomíjený lid. K dosud nevysvětleným antropologickým otázkám týkajícím se tvaru české lebky tak patří to, proč ve 13. století došlo k náhlé a prudké proměně do té doby převážně dlouholebých Čechů v krátkolebé typy.

K možným odpovědím na tuto otázku se tak řadí jak vliv migrací, tak vlny hladomoru či rostoucí urbanizace a sociální aspekty s ní spojené. 

Konec kulohlavých pivařů

Kulaté hlavy, která byla do té doby pro Čechy velmi pravděpodobně typická, si povšiml i básník Guillaume Apollinaire, který popsal Pražany počátku 20.století jako „kulohlavé lidi popíjející ve svém městě pivo“. Na základě antropologických výzkumů se však ukázalo, že zhruba od 80. let 20. století se hlavy nejmladších Čechů zužují a prodlužují při zachování stejného obvodu.

Jak se měří lebky Určení tvarové konfigurace lebky (hlavy) se stanovuje pomocí tzv. kraniálního (cefalického) indexu, který je vypočítán z poměru největší šířky a délky mozkovny násobeného 100. Největší délka hlavy se stanovuje změřením vzdálenosti od bodu glabella k bodu opisthokranion. Glabella je nejvyvýšenější místo na dolním okraji čelní kosti mezi nosním kořenem a nadočnicovými oblouky. Opisthokranion je bod nejvíce vzdálený od glabelly v mediální rovině ležící na týlní části hlavy). Největší šířka hlavy je přímou vzdáleností mezi pravým a levým párovým bodem euryon, který se nachází nejvíce laterálně (na straně) a leží nejčastěji na dolních částech kostí temenních nebo na okraji kostí spánkových.

Klinická auxoložka Hana Krásničanová k tomuto procesu tzv. debrachycefalizace říká: „Jedním z významných faktorů ovlivňujících tvar hlavy patří polohování kojence v prvních měsících jeho života. Zhruba do osmdesátých let dvacátého století u nás platilo, že kojenci v postýlkách a kočárcích leželi na zádech, zabalení a fixovaní v tzv. zavinovačkách. Osvojování západních trendů s sebou přineslo tzv. dupačky a s nimi i liberalizaci polohy kojenců v postýlce, včetně polohy na břiše. Tímto způsobem docházelo k jinému tlaku podložky na hlavu (na záhlaví) oproti minulosti, a lebka se tak formovala ve smyslu zúžení a prodloužení.“

Trendy se netýkají jen módy, ale způsobů polohování kojenců či tvarů české lebky v průběhu času.

 

Více se múžete dočíst v celém článku Proměny české lebky: jak jsme se změnili z kulohlavých pivařů na krátkolebé. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Věda a poznání.



Zanechat odpověď

Kolik je 11 + 9 ?
Prosím nechte tato políčka jak jsou: